Alternativní, divný, nenormální a jak jsi na tom ty?

Právě jsem se podívala na další díl Dělníků života, kde zástupce primáře hořovické porodnice pan Leoš Teslík mj. uvádí, že rozhodně nejsou alternativní porodnicí. Snaží se prý vyhovět přání rodičky, ale nejsou alternativní. Alternativní porod u nás nehledejte.

A mě zajímá, co vlastně tím alternativním má na mysli?

Není to jen snaha nevyjet ze starých kolejí? Aneb tak se to vždy dělalo a je to ok?

A druhým dechem dodává :

Také z pana doktora cítíte tu vlnu respektu?

Není to jen strach o to, že to nebude pan doktor, kdo má vše pod kontrolou a kdo„porodí“?

Co za slovem alternativní vidíte vy?

Je alternativní to, že žena ví, co chce?

Že si nepřeje medikaci a volí vyčkávací přístup?

Že nechce prasknout plodové obaly nebo vaginální vyšetření?

Že chce mít dítě pořád u sebe a počkat, až dotepe pupečník?

Že chce rodit do vody?

Že ví, že rozhodně nechce nástřih?

Že chce rodit v dřepu a miminko neumývat?

Pokud ano, běhá po světě více „divných alternativek“ než si myslíme.

„Že nechcete vaginální vyšetření? Cože, rodit do vody? Jako jak nechat dotepat pupečník? A proč nechcete dítě umýt? Jo to jste vy, ta s tím bondingem.“

Za mě, to jsou naprosto normální požadavky, které jsou prospěšné pro matku i dítě. Avšak za toto si schytáte nálepku ALTERNATIVNÍ.

A to ještě nemluvím o tom, že si třeba chcete odnést s sebou placentu. Tak to už je asi mega alternativa.

Zatím.

Co je normální a co už ne?

Mám se chovat a rozhodovat podle „názoru většiny“ a veřejného mínění, abych byla „normální“?

Nebo použiji svůj zdravý rozum, své instinkty, intuici a v kontextu s dalšími aspekty, ať už písemně podloženými odbornými studiemi nebo i mými vnitřními pocity a rozhodnu se podle sebe?

Kdo má právo mi říkat, co je normální a co už ne?

Kdo určuje tyto hranice?

Vy sami?

Lidé kolem Vás?

Systém?

Zajeté koleje?

Co je vlastně normální?

To, co si myslí druzí?

To, co si myslím já?

Ono ne vždy bylo normální to, co je normální dnes.

Zjistěte více informací o Ambulantním porodu

Alternativní dnes, normální zítra

Porody za našich maminek byly plné nerespektu, ať už k rodící ženě, tak k dítěti.

• Bylo naprosto „normální“, že ženy rodily vleže, častokrát s nohami na „koze“ nebo dokonce přivázanými ve třmenech.
• Bylo naprosto „normální“, že se ženám automaticky podávaly různé léky na popohnání porodu, protrhávaly plodové obaly nebo jinak zasahovalo. Bez debat, bez diskuse. Prostě „my tě odrodíme.“
• Bylo naprosto „normální“, že se ženám po porodu děti okamžitě odnášely pryč. Ani se na chviličku nepoložily matce na tělo. Bonding nula. Dost často se ženy dočkaly svých dětí až následující den po porodu.
• Bylo naprosto „normální“, že otcové u porodu, dokonce ani v porodnici, nemohli být.
• Bylo naprosto „normální“, že se ženám nosily jejich děti jen na kojení. Zabalené jako vánočky. Nemohly si je ani rozbalit. To bylo zakázáno.

Bylo to kruté, bylo to odporné. Bylo to však „normální“.

Jako důkaz krutosti uvádím reálný příklad.

Chápete to? Ženě, která porodila několik dětí, bylo vždy upřeno, aby to byla právě ona, kdo bude mít ten nejbližší kontakt se svým dítětem.

Uvědomila jsem si, jak to muselo být kruté a nelidské. Pro mě nepředstavitelné.

Mě toto zjištění vehnalo slzy do očí. Takové základní věci, takové normální instinktivní věci a oni je v porodnicích ženám braly.

A víte, co bylo nejděsivější? Ono to tak tenkrát bylo „normální“. Všichni to tak měli.

Nikoho nenapadlo (nebo možná napadalo) se ohradit. Ale systém byl silnější, „chytřejší“…….

A dnes?

• Dnes už se ví, že nejméně výhodná a přirozená poloha pro porod je poloha vleže. Porodní cesty se při ní zužují až o 30%. Přesto je tato poloha stále jednou z nejčastějších poloh vynucovaných pro porození dítěte.
• Dnes už se ví, že je velmi, velmi, velmi důležitý raný kontakt dítěte s matkou tělo na tělo. Přiložení dítěte, neodnášení. Bonding v plné své kráse. Přesto jsou u nás stále porodnice, které slovo bonding považují za sprosté slovo. Ještě stále to všude není samozřejmost.
• Dnes už se ví a tak nějak toleruje, že bude otec u porodu. Jako posun dobrý, ale stále je hodně odsouván do ústraní. Spíše překáží, než aby pomáhal. Zde je ovšem úloha hlavně na otcích, aby se sami informovali a nenechali ze sebe dělat jen trubce, kteří poslušně čekají na chodbě.
• Dnes už se ví, že je výhodnější, lepší a pro ženu přirozenější, pokud odmítne nástřih hráze. Stále ovšem máme porodnice, které tato přání nerespektují.

Rozhovor pak vypadá nějak takto.

• Dnes už se ví, že jsou jednoznačně prokázané prospěšné účinky dotepání pupečníku, včetně odloženého podvazu pupečníku. Přesto jsou u nás porodnice, které toto nerespektují. Pupečník okamžitě podvážou a dotepání neřeší. Nebo třeba jen 1 min. Že by dotepání mělo být i u císařských řezů? Zřejmě sci-fi.

• Porod do vody s sebou přináší velké výhody včetně výrazného snížení bolesti i poranění. V řadě porodnic u nás to ovšem stále nejde. Nejedná se o standard.

To, že se jedná o prokazatelně prospěšné praktiky, ukazuje nejen zkušenost řady žen, porodních asistentek, ale jedná se i o vědecky podložené skutečnosti WHO.

"Odložený podvaz pupečníku má pozitivní přínos pro snížení výskytu anémie a krvácení do mozku, zajistí větší zásoby železa během prvního ½ roku dítěte, snižuje potřebu podat krevní transfuzi, jsou jednoznačně prokázané pozitivní vlivy na miminko a nejsou žádné negativní vlivy na matku, krátkodobý i dlouhodobý vývoj miminka je zlepšen, nižší možnost rozvoje nitrolebečního krvácení, a celkový lepší vývoj miminka."

Takto krásně o tom mluví Fakultní nemocnice v Ostravě, která zavádí jako jedna z prvních v republice metodu odloženého podvazu pupečníku. Zavedla ji začátkem roku 2019, u vaginálního porodu se podvazuje po 3 minutách, u císařského řezu po 1 minutě.

Jako chválím tuto porodnici, nebo alespoň tento přístup. Jsem za něj moc a moc ráda.

Ale sakra, jak dlouho už o těchto pozitivních vlivech víme? Jak dlouho po tom všem voláme? Ženy si tyto přání píší do porodních plánů a volají po nich už několik let. Jsou označovány za alternativní, že chtějí něco mimořádného, netypického. Až nyní se tyto věci postupně zavádí jako „novinky.“

Ale vážně se musí ženy tak strašně informovat, psát si porodní plány, trpět nevhodné zacházení, komentáře i praktiky, aby nebyly označeny za alternativní, a ve finále nakonec zjistíte, že je to vlastně vše normální?

Kolik ještě bude zmrzačených žen, trpících traumaty apod. než se ukáže, že je to jinak?

Ono totiž to alternativní je vlastně jen návrat k přirozenosti.

Proto pokud je žena informovaná, sleduje aktuální vývoj, je seznámena s doporučeními WHO, ví, jak to chodí v zahraničí, zažádá ve svém přání, že chce, aby bylo toto vše normální a standardní respektováno, je označena za alternativní.

Tak pozor na to, protože nazývat něco, co je normální, za alternativní, může jen člověk, který zaspal dobu. Který se přestal vzdělávat a zamrzl někde třicet let zpět.

Stejně jako někteří čeští a slovenští porodníci.

Právní manuál k porodu.

Na co vše máte právo a jak postupovat v různých situacích, když máte odlišné přání od zavedené rutiny v nemocnici.

Přidejte se do e-mailového miniprogramu nejen pro těhotné podnikající ženy

Nebo si stáhněte přehled právních předpisů, který se vám bude hodit znát nejen u porodu.