Právě jsem se podívala na další díl Dělníků života, kde zástupce primáře hořovické porodnice pan Leoš Teslík mj. uvádí, že rozhodně nejsou alternativní porodnicí. Snaží se prý vyhovět přání rodičky, ale nejsou alternativní. Alternativní porod u nás nehledejte.
A mě zajímá, co vlastně tím alternativním má na mysli?
Není to jen snaha nevyjet ze starých kolejí? Aneb tak se to vždy dělalo a je to ok?
A druhým dechem dodává :
“Nemyslíme si, že všechno musíme dodržet v porodním plánu. My vás nemusíme nastřihnout, když to nebude nutné. Jestliže si nepřejete medikaci za porodu, ano, my to respektujeme, ale v momentě, kdy se porod zastaví a bylo by potřeba ten porod nějakým způsobem medikovat, a my víme jak, tak vám to doporučíme. Rodit do vody se tu nesmí. Nejsme alternativní. Alternativní porody se odehrávají doma. Jsme schopni vyhovět přání rodičce, ale nejsme alternativní.“
Také z pana doktora cítíte tu vlnu respektu?
Není to jen strach o to, že to nebude pan doktor, kdo má vše pod kontrolou a kdo„porodí“?
Je alternativní to, že žena ví, co chce?
Že si nepřeje medikaci a volí vyčkávací přístup?
Že nechce prasknout plodové obaly nebo vaginální vyšetření?
Že chce mít dítě pořád u sebe a počkat, až dotepe pupečník?
Že chce rodit do vody?
Že ví, že rozhodně nechce nástřih?
Že chce rodit v dřepu a miminko neumývat?
Pokud ano, běhá po světě více „divných alternativek“ než si myslíme.
„Že nechcete vaginální vyšetření? Cože, rodit do vody? Jako jak nechat dotepat pupečník? A proč nechcete dítě umýt? Jo to jste vy, ta s tím bondingem.“
Za mě, to jsou naprosto normální požadavky, které jsou prospěšné pro matku i dítě. Avšak za toto si schytáte nálepku ALTERNATIVNÍ.
A to ještě nemluvím o tom, že si třeba chcete odnést s sebou placentu. Tak to už je asi mega alternativa.
Zatím.
Mám se chovat a rozhodovat podle „názoru většiny“ a veřejného mínění, abych byla „normální“?
Nebo použiji svůj zdravý rozum, své instinkty, intuici a v kontextu s dalšími aspekty, ať už písemně podloženými odbornými studiemi nebo i mými vnitřními pocity a rozhodnu se podle sebe?
Kdo má právo mi říkat, co je normální a co už ne?
Kdo určuje tyto hranice?
Vy sami?
Lidé kolem Vás?
Systém?
Zajeté koleje?
Co je vlastně normální?
To, co si myslí druzí?
To, co si myslím já?
Ono ne vždy bylo normální to, co je normální dnes.
Porody za našich maminek byly plné nerespektu, ať už k rodící ženě, tak k dítěti.
Bylo to kruté, bylo to odporné. Bylo to však „normální“.
Jako důkaz krutosti uvádím reálný příklad.
Pro mě jedno z nejemotivnějších překvapení bylo, když moje maminka uviděla mého čerstvě narozeného syna hned po porodu. Dívala se se zalíbením na jeho nožičky a ručičky a povídá „já jsem vlastně takhle čerstvě narozené miminko nikdy neviděla a ani nechovala“. Oni mi vás vždycky donesli zabalené a já jsem si vás ani nemohla rozbalit."
Chápete to? Ženě, která porodila několik dětí, bylo vždy upřeno, aby to byla právě ona, kdo bude mít ten nejbližší kontakt se svým dítětem.
Uvědomila jsem si, jak to muselo být kruté a nelidské. Pro mě nepředstavitelné.
Další překvapení nenechalo na sebe dlouho čekat. Když jsem následně miminko poprvé přebalovala pokakané a utírala jsem ho od smolky, byla mamka docela zvědavá, jak ta smolka vlastně vypadá.
A víte proč?
Ona ji viděla prvně v životě.
Mě toto zjištění vehnalo slzy do očí. Takové základní věci, takové normální instinktivní věci a oni je v porodnicích ženám braly.
A víte, co bylo nejděsivější? Ono to tak tenkrát bylo „normální“. Všichni to tak měli.
Nikoho nenapadlo (nebo možná napadalo) se ohradit. Ale systém byl silnější, „chytřejší“…….
Rozhovor pak vypadá nějak takto.
Žena: „Nepřeji si nástřih hráze. Mám to i v porodním plánu“.
Lékař: „Dobře, bereme to na vědomí, ale pokud naznáme, že je nástřih potřeba, provedeme ho.“
Žena: „Ale vy mi nerozumíte, já si nástřih nepřeji vůbec.“
Lékař: „No, o tom rozhodujeme my, zda vás nastřihneme nebo ne. Je to prevence před natržením.“
Žena: „Ale já znám rizika a jsem srozuměna s případným natržením. Nástřih nechci.“
Lékař: „ Chápu, ale o tom rozhoduji já. Tečka."
To, že se jedná o prokazatelně prospěšné praktiky, ukazuje nejen zkušenost řady žen, porodních asistentek, ale jedná se i o vědecky podložené skutečnosti WHO.
"Odložený podvaz pupečníku má pozitivní přínos pro snížení výskytu anémie a krvácení do mozku, zajistí větší zásoby železa během prvního ½ roku dítěte, snižuje potřebu podat krevní transfuzi, jsou jednoznačně prokázané pozitivní vlivy na miminko a nejsou žádné negativní vlivy na matku, krátkodobý i dlouhodobý vývoj miminka je zlepšen, nižší možnost rozvoje nitrolebečního krvácení, a celkový lepší vývoj miminka."
Takto krásně o tom mluví Fakultní nemocnice v Ostravě, která zavádí jako jedna z prvních v republice metodu odloženého podvazu pupečníku. Zavedla ji začátkem roku 2019, u vaginálního porodu se podvazuje po 3 minutách, u císařského řezu po 1 minutě.
Jako chválím tuto porodnici, nebo alespoň tento přístup. Jsem za něj moc a moc ráda.
Ale sakra, jak dlouho už o těchto pozitivních vlivech víme? Jak dlouho po tom všem voláme? Ženy si tyto přání píší do porodních plánů a volají po nich už několik let. Jsou označovány za alternativní, že chtějí něco mimořádného, netypického. Až nyní se tyto věci postupně zavádí jako „novinky.“
Ale vážně se musí ženy tak strašně informovat, psát si porodní plány, trpět nevhodné zacházení, komentáře i praktiky, aby nebyly označeny za alternativní, a ve finále nakonec zjistíte, že je to vlastně vše normální?
Kolik ještě bude zmrzačených žen, trpících traumaty apod. než se ukáže, že je to jinak?
Ono totiž to alternativní je vlastně jen návrat k přirozenosti.
Proto pokud je žena informovaná, sleduje aktuální vývoj, je seznámena s doporučeními WHO, ví, jak to chodí v zahraničí, zažádá ve svém přání, že chce, aby bylo toto vše normální a standardní respektováno, je označena za alternativní.
Tak pozor na to, protože nazývat něco, co je normální, za alternativní, může jen člověk, který zaspal dobu. Který se přestal vzdělávat a zamrzl někde třicet let zpět.
Stejně jako někteří čeští a slovenští porodníci.
Na co vše máte právo a jak postupovat v různých situacích, když máte odlišné přání od zavedené rutiny v nemocnici.
Přidejte se do e-mailového miniprogramu nejen pro těhotné podnikající ženy
Nebo si stáhněte přehled právních předpisů, který se vám bude hodit znát nejen u porodu.