7 tipů jak komunikovat s personálem porodnice

Máte konkrétní představy o tom, jak by měl váš porod probíhat, ale bojíte se, že vám v porodnici nevyjdou vstříc? Že když přijdete s porodním plánem, hned se na vás budou dívat jako na tu „problémovou“? Nebo když odmítnete některý zákrok, že hned bude v místnosti „dusno“?

Jak na to, aby vás personál porodnice respektoval, ale zároveň aby nebyla ztracena vzájemná důvěra a slušnost mezi vámi?

Zde přináším 7 tipů na to, jak si hned ze startu nevytvořit nepřítele a přitom si stát za svým názorem.

Lékaři, asistentky, porodníci. Ti všichni mají za sebou spoustu let odborného studia a řadu zkušeností. Jsou většinou dost dobří v tom najít a identifikovat problém a ten následně řešit.

Zamysleli jste se ovšem někdy nad tím, jakým způsobem k vám váš lékař přistupuje a jak obvykle diagnostikuje?
Předně pokud se (zvláště u porodu) vidíte poprvé, nezná vás.

Některé věci lze sice vyčíst z karty nebo těhotenské průkazky. Ovšem nezná vaše tělo, to jak reagujete, jakou máte toleranci k bolesti (o tom se zmiňuji v e-mailovém programu), ani to, jestli jste mu sdělila všechny podstatné okolnosti, co vás trápí nebo jak se cítíte.

Spousta žen je přesvědčena, že musí dělat přesně to, co jim lékař řekl, že je má prostě na starosti.
Přestože jsou lékaři, porodní asistentky a zdravotní sestry vyškoleni k tomu, chtít pro vás a vaše dítě to nejlepší, ne všechna rozhodnutí jsou činěna jednoduše na základě vaší osobní situace nebo nejlepších zájmů.

Jejich konkrétní postup ve vašem případě je tak kolikrát ovlivněn:
– časovým harmonogramem té které porodnice,
– poměry, které na porodnickém oddělení panují,
– tím, kdo má zrovna službu,
– zda jsou prázdniny, víkend nebo konec směny.

Chtěli byste si tak vytvořit vztah se svým lékařem, aby byl ochoten s vámi spolupracovat, místo toho, aby cítil, že s vámi jen musí bojovat na každém kroku (a vy s ním)?

Cílem tohoto článku je trošku přiblížit obě dvě strany. Provedu vás kroky, jak si stát za svými právy a zároveň zůstat s lékaři na „přátelské vlně.

Pokud se personál porodnice snaží pracovat v rámci svých zvyklostí a vy mu řeknete NE. Můžete si s ním také vztah zkomplikovat.

Proto zde uvádím několik kroků, pomocí kterých můžete se zdravotnickým personálem pracovat a přitom stále dělat ta nejlepší rozhodnutí pro vaši osobní péči.

S porodní asistentkou nebo s porodníkem si dopředu ujasněte, zda je váš porodní plán pro ně (dle jejich provozu) přijatelný. Tímto způsobem tak zjistíte, co konkrétně si můžete dovolit a s čím by mohl být případně problém.

Jakmile zjistíte, že některý z vašich požadavků už dopředu nebude vyslyšen, máte tak čas pracovat na tom, abyste je buď přesvědčila umožnit udělat to, co chcete, nebo najdete společný způsob, jak daného cíle dosáhnout.

Ale pokud dopředu neviděli váš porodní plán, nemohou vám ani sdělit, zda to či ono je u nich možné nebo nikoliv. Teď záměrně ponechávám stranou otázku toho, že spousta věcí by měla být v porodnicích normálem, standardem, ale bohužel není.

Nebo naopak zjistíte, že některá vaše přání nejsou vůbec problém dodržet. Každopádně pro zdařilou komunikaci je zásadní vědět, co chcete vy, z jakých konkrétních požadavků neslevíte a jak to chodí v té které porodnici.

Jen ve výjimečných případech budete nuceni k okamžitému rozhodnutí, které opravdu nesnese odkladu. A pokud půjde o záchranu života, která vyžaduje akutní činnost, nikdo se vás ani ptát nemusí a dojde automaticky k zachraňování. Typicky zástava srdce, vykrvácení apod….

Tím se dostávám k jádru pudla. Málokdy budete požádáni o rozhodnutí, které nesnese ani chvilku odkladu.

Požádejte proto personál, aby vás nechal s vaším doprovodem chvíli o samotě. Ať odejdou z pokoje. Vy si zatím můžete v klidu s partnerem, dulou nebo svojí porodní asistentkou probrat všechny kroky.

Nebo také můžete zavolat jinému lékaři, jiné PA, prostě další nezávislé osobě, která vás zná a které důvěřujete.

Po takto řádném zvážení situace a zjištění relevantních nestranných názorů se pak dokážete lépe a informovaně rozhodnout. Nebude to rozhodnutí z „nátlaku“ a ze situace, že „se to prostě musí“.

Pokud vám není něco jasné, nechápete situaci, nedává vám to smysl nebo jen potřebujete více informací, zeptejte se. Ujistěte se, že jste dostatečně informováni o všech kladech i záporech navrhovaného postupu.

Zeptejte se, co se stane, pokud navrhovaný postup nezafunguje. Pokud máte stále obavy, ptejte se dál. Pokud vám bylo odpovězeno nějak neutrálně, zeptejte se na nemocniční zvyklosti.  Jak to u nich běžně dělají?

Návodné otázky:
– Pokud nezvolím vámi navrhovaný postup, jaká jsou rizika?
– Pokud se rozhodnu porod nevyvolat, ale počkat týden, co se stane?
– Je toto standardní nemocniční praxe nebo je to specifikum pro můj případ?
– Máte nějaký výzkum, který by vaše tvrzení potvrdil?
Vše se dá většinou rozumně vykomunikovat.

 

Nemusíte hned na všechno automaticky říkat ne nebo mít zamítavá stanoviska. Personál si bude myslet, že s ním nebudete chtít vůbec spolupracovat a tím akorát zvýšíte pravděpodobnost, že se vám ani nepokusí vyjít vstříc s vašimi požadavky.

Hledejte kompromis. Zeptejte se, zda můžete navrhovaný zákrok oddálit třeba o další hodinu. Nebo že můžete zkusit třeba jinou metodu.

Příklad: Lékař vyžaduje nepřetržité monitorování s položením na záda a pro vás je tato poloha nesnesitelná. Zeptejte se, zda by mohlo monitorování proběhnout pouze občas nebo místo toho použít přenosný monitor, abyste mohla zůstat ve vzpřímené poloze.

Pokud opravdu některý zákrok nechcete, zkuste mile sdělit, že jste připraveni podepsat negativní revers.

Pokud hned vyslovíte NE, kráčíte do slepé uličky.

Potvrďte, že chápete, proč je vám doporučován tento zákrok, postup, že chápete rizika.
Poté vysvětlete, proč si myslíte, že byste raději počkala nebo uvedený zákrok ještě nedělala.

K tomuto je ovšem zapotřebí být již odborně znalá. Dobrou volbou by v tomto mohla být vaše soukromá porodní asistentka nebo dula. Tyto osoby se většinou velice dobře orientují ve zdravotnické terminologii, znají nejnovější výzkumy a dokáží vám v tomto kontextu i lidsky poradit.

Zároveň je kolikrát zapotřebí, aby i tyto doprovázející osoby byly právně vzdělané nebo alespoň proškolené. Nezaleknou se pak různých zákazů „nelze“, „nejde to“, my to tady máme tak“ apod. Právě takovou adekvátní právní podporu těmto osobám poskytuji.

Máte problém s posloucháním? Cítíte se pasivně? Není pro vás příjemné postavit se autoritě? Získejte svého partnera nebo kohokoliv, kdo vám pomůže.

Nebo si najměte dulu, která vám pomůže podpořit váš názor nebo postup. Teď se vám to možná nezdá, ale je velice těžké soustředit se na porod a zároveň být jedním okem pořád ve střehu a „hlídat“ si všechny tyto vaše požadavky.

Právě proto je dobré být řádně připraven a být obklopen lidmi, kteří jsou tzv. „na vaší vlně“ a podpoří vás ve vašem rozhodnutí. Zároveň vás znají. A to je velice důležité.

Pokud jste vyzkoušeli všechno, ale stále máte pocit, že pokaždé, když odmítáte provést přesně stanovený postup, který po vás vyžadují, je to obrovský boj.

Pokud je to ještě možné, vyhledejte jinou porodnici. Zde byste ztratili spoustu energie jen vysvětlováním a nesmyslných bojů. Existuje velký rozdíl mezi různými porodnicemi.

Vyplatí se zjistit, jak to chodí právě v té vaší. Existují porodnice, které jsou medicínské, tudíž zde s požadavky na přirozený porod nebo věcmi jako porod do vody nebo odnesení placenty s sebou, vůbec nechoďte. Jsou však porodnice, kde i toto je možné.

Přístupy se mění. Pomalu. Ale někde to opravdu jde. Proto se vyplatí jet klidně více kilometrů do jiné vstřícnější porodnice, kde proběhne porod „v pohodě“, než jet do porodnice za rohem, ale řešit pak porodní trauma.