Porodní asistentka a zákon o České komoře porodních asistentek

Senát zveřejnil návrh zákona o České komoře porodních asistentek.

Tím se má zřídit Česká komora porodních asistentek, která by sdružovala všechny porodní asistentky, vytyčovala jejich pravomoci, jejich činnosti, odborné zkoušky, orgány Komory atd.

Zároveň tento zákon má v úmyslu sjednotit porodní asistenci a „údajně“ zpřístupnit legální účast porodních asistentek i u porodů doma.

Na první pohled se zdá, že se jedná o krok správným směrem a dochází konečně k posunu kupředu.
Nejdříve jsem byla nadšená, že se i ženám, které nesouhlasí s tím, jak je v současné době v porodnicích s nimi zacházeno a jak je „systém v porodnicích zaveden“, že budou mít konečně možnost legálně oslovit porodní asistentku, aby je doprovázela i v domácím prostředí, aniž by byla vystavena sankci.

Přečetla jsem pozorně návrh zákona, důvodovou zprávu, reakce zúčastněných např. reakci porodní asistentky Kristiny Neubertové Zemánkové, i reakce tvůrce zákona.

V kontextu s mojí praxí, kdy dlouhodobě sleduji tématiku porodnictví, problémy legislativy s porody doma a podporuji ženy v tom, aby se lépe informovaly a nebyly jen pouhými pasivními příjemci služeb, musím říct, že tento zákon v podobě, v jaké je navrhován, je velmi nebezpečný.

V prvé řadě chci sdělit, že souhlasím s tím, že je v pořádku, aby porodní asistentky měly vlastní Komoru a podléhaly kontrole, vyžadované praxi i přezkoušení, ovšem v rámci předem jasně stanovených pravidel.

Pokud ovšem dle názoru tvůrců zákona má uvedený zákon „otevírat cestu“ k legalizaci účasti porodních asistentek u porodů doma, nekoresponduje toto vyjádření s obsahem navrhovaného zákona a už vůbec ne s jeho důvodovou zprávou.

Pro ty, co si mysleli (možná naivně jako já), že se situace tímto uklidní a zlepší, předkládám k přečtení část důvodové zprávy. I když se zákon tváří sebevíc „příznivě“ pro úpravu činnosti porodních asistentek, nelze přehlédnout jednu zásadní věc.

„Vedlejším z cílů předkládané právní úpravy je reagovat na fenomén tzv. domácích porodů. Přes veškerou snahu porodníků a dalších lékařů upozorňovat na související rizika je konstantně zaznamenáváno nízké, nikoli však nepatrné množství těchto porodů. Ze základního práva na soukromí je judikaturou evropských ústavních a lidskoprávních soudů dovozováno právo matky si takový porod zvolit, a to i při poměřování s potencionálním omezením práva dítěte na zdraví. V souladu s tímto obecně příjimaným právním názorem český právní řád domácí porody umožňuje. Zapovídá při nich nicméně poskytování zdravotních služeb porodní asistentkou s výjimkou první pomoci. Rozdíl mezi první pomocí a úkony porodní péče je však těžké v přestupkových řízeních odlišovat a prokazovat. Toho začaly porodní asistentky využívat k legalizaci zdravotních služeb poskytovaných při domácích porodech. V tuhle chvíli tak není k dispozici nástroj, jak je efektivně regulovat“.

Celé znění zákona včetně důvodové zprávy naleznete ZDE.

Po přečtení nejen těchto slov je více než zřejmé, pod jakou taktovkou byl zákon sepisován.

Možná už je to způsobeno tím, že se o danou problematiku zajímám hlouběji a výroky některých účastníků z obou „táborů“ jsem pročetla v řadě rozhovorů a vyjádřeních. Nicméně nemůžu se zbavit pocitu a až nápadné shody ve formulaci i názorech (např. domácí porod je nazýván jako fenomén, doma rodící ženy označovány jako nepatrná skupina ) s názory uváděnými Antonínem Pařízkem, který se rovněž vyjadřuje o „málo početné skupině žen, které jsou ovšem hodně slyšet“.

Proto mám pocit, jako by právě výše zmíněný pan doktor uvedené znění diktoval.

A protože je věhlasným odpůrcem porodů doma, chápu zásadní obavy, které vyjádřila Kristina Neubert Zemánková ve svém článku.

Jinými slovy můžeme říct následující.

„Milé komunitní porodní asistentky. Nesouhlasíme s porody doma. Nemáme prostředky, jak vám v tom zabránit. Když k porodům doma chodíte, ve správním řízení se pak vymlouváte, že šlo o první pomoc, a to my nerozlišíme.

Nevíme jak na vás, proto zřídíme zákon o Komoře porodních asistentek, kterým vám „pomůžeme“.
Budou s vámi uzavírány smlouvy s porodnicemi, ovšem musíte bez výjimky respektovat zavedený postup porodnice (ne ten váš vyčkávací přístup).

V krajním případě povolíme i vaši účast u porodu doma, ovšem za předem stanovených podmínek, které my (odpůrci domácích porodů) uvedeme. Že jsou to podmínky nesplnitelné po věcné nebo technické stránce? absurdní? nemožné? že je neznáte? Ale no tak, zákon vám přece umožňuje legálně chodit k porodům doma, tak na co si stěžujete?

Copak? K porodům doma už chodit nechcete? Že máte strach z kárného řízení a sankcí a vyškrtnutí z Komory? Chápu. Ale legální možnost chodit k porodům doma tu je. Absurdní? Ano.

Ženy, které si přejí medicínsky vedený porod se všemi zásahy a přístroji mají na výběr. Tato varianta je jim dostupná ve všech porodnicích.

Pak jsou ovšem i ženy (a není jich málo), které sice rodit doma nechtějí, ale zároveň nechtějí medicínsky vedený porod.
Ty tuto možnost bohužel nemají. Nemají na výběr.

Věřím, že by se situace hodně vyřešila i tím, kdyby existovaly porodnice, porodní centra nebo i porodní domy, které by opravdu nechaly ženu porodit dle jejich požadavků (ne, že se tak jenom tváří). Už ve svém řádu by měly uvedený tento standardní postup. Žena by si dopředu navolila možnosti.

Pokud by taková porodnice byla, nebylo by přeci nutné si psát porodní plány a dožadovat se písemně, aby porodnice dodržovala standardy dle nejnovějších poznatků.

Pokud ovšem tito zastánci medicínsky vedeného porodu toto nechápou, nedodržují, jak se na ně mohou spoléhat rodící ženy?

Zároveň jde o jedno velké obrovské nepochopení. Vím, že řada doktorů má spoustu zkušeností s porody jako takovými, komplikacemi a mohou být uznávaní jako odborníci ve svém oboru. Super, na řešení komplikací to je skvělé.

Většinou si však právě tito lékaři a i většinová společnost neuvědomují jednu a to velmi, velmi, zásadní věc.

Narození dítěte je stejný přirozený a fyziologický proces, který se děje sám, stejně jako početí dítěte i jeho vývoj v bříšku. Ten taky není u zdravé ženy nijak ovlivňován. Děje se sám.

A ejhle v okamžiku porodu už to tělo nezvládne? Ono je těžké toto pochopit, zvláště když ze všech stran z médií i od porodníků zaznívají opačné hlasy. Ale ten kdo viděl přirozený porod, bez zásahů, kdy za optimálních podmínek byla dána důvěra v tento přirozený fyziologický proces, mluví jinak.

Bohužel z úst českých porodníků většinou zaznívají opačná slova, protože svým přístupem a praxí ani nemohli vidět zázrak zrození v jeho přirozené kráse.

Dokud bude k těhotné a rodící ženě přistupováno jako k nemocnému pacientovi, dokud bude porod brán jako nemoc, nic se nezmění. 

A je právě na ženách, aby si svoje kompetence uvědomovaly, informovaly se a nenechaly se jen tak odrodit.

Snažím se na problematiku dívat i z úhlu pohledu příznivců medicínsky vedených porodů. A chápu je. Pokud mají tu zkušenost, že u každého porodu „zasahují“, „pomáhají“, „urychlují“ a pak „oživují“ a „zachraňují životy“, je to velký adrenalin. A po těchto každodenních zkušenostech se ani nelze divit, že si domácí porod ani nedokáží představit a brojí proti němu.

Co ovšem nedokážu pochopit, je jejich omezenost. Neochota otevřít oči a podívat se na to, že věci jdou udělat přeci jinak a že ta jejich „pravda“ tak nemusí být úplně pravdou. Chápu, že je to těžké, vystoupit z tohoto svého prostoru a přiznat si, že právě ten můj přístup není ten nejlepší. Pro nikoho.

Lékař by měl přeci zasahovat, až v případě, kdy je to potřeba. Což u fyziologického přirozeného porodu většinou ani nemusí nastat.

Vážím si porodníků za odborné řešení porodních komplikací, ne za to, že do přirozeného porodu zbytečně zasahují.

Vážím si každého, kdo dokáže přiznat, že jeho přístup nebo názor, nebyl správný. Jako např. porodník MUDr. Libor Kavan, který se dokázal veřejně omluvit ženám, za příkoří, které musely snášet při porodu.

Když vidím, že u jiných jde pochopit i jiný úhel pohledu dané problematiky a jiní si zase tvrdošíjně a umanutě hlásají tu svoji pravdu, nutí mne to k zamyšlení, co je motivací k tomuto jednání.

O co ve skutečnosti jde? Z čeho mají strach?

V jednom rozhovoru jsem zaznamenala názor porodníka, že prý má jít o lukrativní byznys pro porodní asistentky.
Opravdu? Přeci by ta „nepatrná hrstka“ rodící doma neomezila příjmy, které plynou z medicínsky vedených porodů v nemocnicích.

Říká se, že potrefená husa nejvíce zakejhá.

Ano, asi opravdu jde o peníze, ale o peníze porodníků.

Ono je totiž mnohem finančně výnosnější provádět medicínsky vedené porody. Prostě se víc vydělá, než jen čekat, kdy se rodička sama „uráčí“ porodit bez výrazné pomoci v podobě placených úkonů.

Z blogu Vlasty Marka jsem si dovolila malou citaci. Odkaz na článek naleznete zde. Obrázek si už udělejte sami.

„Známý porodník z Apolináře byl jednou pozvaný na besedu do Českého rozhlasu a já mu měl oponovat. Byl to typický macho zvyklý poroučet, nepustil mě ke slovu a v debatě „zvítězil“. Když jsem ho v budově rozhlasu vyprovázel k východu, tak mě ve výtahu bodře oslovil: „Ale já vím pane Marek, že máte pravdu a že malá porodní centra by řešila řadu problémů, ale já bych si nevydělal“, a nasedl do svého nejnovějšího mercedesu.“

A že jde o „zdraví a život“ rodících se dětí? Že jde o bezpečnost především?

Ale jděte. Víte, že riziko poškození zdraví nebo dokonce úmrtí je vyšší např. v případě odběru plodové vody než u porodu doma? A přes to se běžně provádí.
Víte, že řada praktik, které se v porodnici provádějí (např. Kristellerova exprese) vedou k poškození dítěte? A přes to se provádějí.

Pokud by porodníkům opravdu šlo o zdraví a bezpečnost dětí, zajistí bezpečné podmínky pro rodící ženy i v porodnících. Pozor, bezpečné se vždy nerovná technicky vybavené nejmodernějšími přístroji. Ono je to totiž kolikrát naopak.

„U porodu mohou být hrozné podmínky v místech, kde bychom je neočekávali. To není z důvodu nedostatku ekonomických, intelektuálních, vědeckých či technických prostředků, ale navzdory jim.“
                                                           Stella Villarmea a Francisca Fernández

Informujte se